Významné publikace katedry

The present volume is the first comprehensive description of the Czech recension of Church Slavonic used as cultural language in Bohemia in the 10th and 11th centuries. The author deals with the question of the origin of this language and its continuity with Old Church Slavonic, its linguistic character as well as the role of Latin and Greek in the Czech Church Slavonic milieu. He also treats the individual texts written in Czech Church Slavonic and their

position in the cultural life of early medieval Bohemia.

Monografie prezentuje metodologii a analýzu vybraných složek zvukové roviny v mluvních projevech moderátorů hlavního televizního zpravodajství. První část textu je věnována teoretickým východiskům z oblasti řečového projevu, jazyka v televizním zpravodajství, fonetiky češtiny a ortoepie. Ve druhé, rozsáhlejší části monografie jsou představena výsledná data provedené sondy pro jednotlivé sledované jevy, a to obecněji s ohledem na všechny pozorované mluvčí, i konkrétněji s přihlédnutím ke třem atributům: pohlaví moderátora, televizní stanice a typ pořadu. Při popisu dat je mj. zohledněna ortoepická norma češtiny. V poslední části jsou vybraní moderátoři klasifikováni na základě průběžného bodového hodnocení od nejlepších mluvčích po nejhorší. Konečné výsledky jsou následně srovnány s rezultáty poslechového testu, který byl během výzkumu vytvořen jako komparační materiál reflektující pohled běžného diváka/posluchače.

Kolektivní monografie Slovanské jazyky v pohybu dokumentuje vývojové proměny slovanských jazyků v letech 1945 až 2020. Se zřetelem ke společenskému, politickému a kulturnímu kontextu dějin slovanských zemí autoři sledují zejm. pohyb v jazykových a stylových normách, který byl vyvolán jednak šířením nových médií (televize, později internet), jednak proměnami postojů uživatelů k jazykům, zejm. spisovným. Spisovné jazyky pozbývaly v poválečných desetiletích různou měrou svých původních symbolických, národně-reprezentativních funkcí, a naopak se posilovalo jejich pojímání jako pouhých instrumentů pro praktickou a komfortní komunikaci. Zároveň se však od 80. let 20. století - vedle puristických nálad - probouzejí i tendence opačné, které směřují ke konstituování nových spisovných jazyků s výraznými symbolickými hodnotami (rusínština, kašubština, bosenština, černohorština aj.).

Cílem monografie je prezentovat rodilého mluvčího v těch jeho rolích, které pro cizojazyčné vyučování a cizojazyčnou komunikaci považujeme za zásadní: tedy jako partnera v komunikaci, učitele a vzor jazykového chování. Cílem je pokusit se ukázat, kdo a na základě jakých vlastností je držitelem statusu rodilého mluvčího, a dále analyzovat vystupování rodilého mluvčího ve všech třech uvedených rolích tak, abychom mohli na základě konkrétních dat posoudit, zda jsou očekávání, která si s rodilým mluvčím spojujeme, relevantní.
Práce je založena na řadě terénních výzkumů a dotazníkových šetření, které probíhaly po několik let. Součástí monografie jsou komentované přílohy, tedy ukázky autentické jazykové produkce rodilých i nerodilých mluvčích s komentáři.

Kapitola má charakter případové studie, jíž se účastnila skupina čínských studentů a skupina českých studentů. Žádná z těchto skupin ještě neabsolvovala kurz české morfologie a syntaxe. Pomocí dotazníkové metody pracující s analýzou krátkého textu se příspěvek pokouší zjistit míru vnímání struktury věty a slov, a to především schopnost vyvodit, které tvarové prostředky vyplývají přímo z větné stavby a které naopak jsou vyjádřením odrazu reality. Specifickým cílem je pak test vjemu dějové perspektivy. Výsledky srovnávací analýzy obou skupin studentů mohou být využity nejen ve výuce češtiny pro čínské studenty, ale i jako podklad pro semináře didaktiky češtiny jako cizího jazyka.

Jazyková manipulace a projevy agresivity v médiích jsou i dnes frekventovaným a společensky závažným fenoménem. Autoři předkládané knihy tento fenomén popisují a ilustrují s využitím současných mediálních textů z České republiky a z Polska, ale také textů dokumentujících československý komunistický newspeak z 60. a 70. let 20. století. Motivy k manipulativnímu a agresivnímu jazykovému chování byly v současných i historických textech skutečně rozmanité: nejen „čistá“ politika, ale i např. problematika asistované reprodukce, dlouhých vlasů u mužů nebo knihy o Harrym Potterovi.

Interdisciplinární kolektivní monografie si klade za cíl zčeřit poněkud stojaté vody při užívání pojmu impresionismus a přimět čtenáře k tomu, aby přijal odlišné, otevřenější a nepředpojaté uvažování. Na povrch společný všem kapitolám naší knihy vyplouvají především značné rozdíly mezi dobovým vnímáním impresionismu a jeho dnešním výkladem. Tváří v tvář literárnímu materiálu jsme nuceni klást si otázku, je-li v literární historii používání pojmu jako respektovaného -ismu vůbec adekvátní. Ovšem ani ve výtvarném umění není situace zdaleka tak jednoduchá a současní kunsthistorikové jsou s nakládáním tohoto pojmu rovněž opatrní.

Komponovaný cyklus tří desítek kritických statí navazuje chronologicky na autorův první soubor Prozaická zastavení (2010). Kritiky zařazené do souboru byly vybrány s ohledem na vypovídající hodnotu recenzovaných prozaických knih, které se zásadní měrou podílely na utváření čtenářského horizontu druhé dekády jednadvacátého století. Interpretace širokého spektra recenzovaných textů zajišťují mnohotvárný, plastický obraz literárního dění v současné české próze, zároveň ovšem přinášejí určité společné tendence, proudy a pohyby v literatuře. Není vyloučeno, že právě tyto sdílené konstanty se v následujících letech projeví jako směrodatné pro další vývoj domácí prozaické produkce.

Monografie z oblasti Digital Humanities zaměřená na fikční sémantiku barev a barevných spekter v narativní fikci s využitím kvantitativně-korpusových metod je orientovaná na sémantiku pojmenování tzv. základových barev ve fikčních narativech Jana Čepa. Klade si tři hlavní cíle: 1) s ohledem na problematiku jazykových pojmů základových barev funkčně usouvztažnit lingvistický výzkum s výzkumem orientovaným primárně literárněvědně, 2) otestovat možnosti a limity zvolených empirických metod v kontextu literární vědy, 3) pokusit se výsledky těchto metod funkčně propojit s konkrétní literárněvědnou interpretací.

V této edici se čtenář setká s dosud knižně neuveřejněnými dokumenty z let 1929–1943, které se mnohdy dotýkají existenciálních zdrojů autorovy „sestry úzkosti“ i pramenů jeho náboženské zkušenosti. Deníky, zápisníky, zápisky, přednášky a esejistické texty mají společného jmenovatele: úsilí o duchovní sebe-výchovu, jež se děje skrze psaní. Čepovy deníkové zápisy tak čtenáři postupně vyjevují jeho vztah k ženám, tvůrčí reflexe i prohlubující se skepsi ke společenskému a kulturnímu vývoji národa. Pracovní zápisky z let 1929, 1931 a 1943 nám dovolují sledovat tvůrčí dílnu autora i jeho pomyslnou knihovnu. V proměnách esejistického stylu se odhaluje zrození Čepova křesťanského personalismu, jehož podoba se utvářela v ustavičném sváru s durychovským a florianovským dědictvím, které určovalo zejména raný styl autorových přednášek.

Speciální vydání časopisu Slovo a smysl (roč. 19, č. 39)

Petr Hora (1958–2012) byl vysokoškolský pedagog, literární historik a editor. Zajímal se především o českou literaturu „dlouhého“ 19. století (Karel Havlíček Borovský, Svatopluk Čech, Zikmund Winter, Karel Dostál-Lutinov ad.) a křesťanskou linii české literatury a kritiky (zejména první poloviny) 20. století (Jaroslav Durych, Jan Čep, Karel Schulz, Alois Musil, Timotheus Vodička ad.). Nelze však opomenout také pozornost, kterou věnoval například dílu Karla Poláčka. Byl autorem několika desítek odborných studií, z nichž řada byla věnována osobnosti a dílu Jaroslava Durycha, např. „Motivické souvislosti dvou Durychových valdštejnských próz“ (1991), „Idea svatovojtěšská v díle Jaroslava Durycha“ (1997), „Polemika, k níž nedošlo: Karel Schulz vs. Jaroslav Durych“ (2000).

Přítomný svazek soustřeďuje tři čtenářsky nejoblíbenější prózy z rané tvorby Ladislava Fukse, které došly ocenění nejen u nás, ale v nejrůznějších překladech překročily i hranice mnoha evropských států. Svazek otevírá spisovatelův debut Pan Theodor Mundstock (1963), postupně odhalující úzkostnou mysl duševně vyšinutého člověka vyrovnávajícího se s obludností nastupujícího fašismu. Následuje panoptikálně hororový Spalovač mrtvol (1967), proslavený zejména působivou filmovou adaptací Juraje Herze, pro nějž Fuks zvolil formu fabulační hříčky s grafickou nápovědou k rozluštění motivů a správné recepci světa, v němž je manipulováno jmény i lidmi. Na závěr je zařazena mrazivě groteskní Cesta do zaslíbené země (1969), symbolická paralela k biblickému vyprávění o vyvedení starozákonních Židů z egyptského zajetí. V doprovodném komentáři sleduje Erik Gilk, který se Fuksovým dílem dlouhodobě zabývá, vývoj autorovy osobité poetiky a na základě jeho téměř neznámých rukopisných náčrtů a textových variant odhaluje genezi a historii jednotlivých próz. Nabízí tak rozličná interpretační východiska nejen k uchopení tematiky šoa. 

Kniha uvedená názvem klasické stati předního představitele oboru Roberta Darntona přináší teoretické a historické studie zaměřené na téma historiografie a dějiny knih a knižní kultury. Cílem svazku je zachytit proměny, jimiž zkoumání knižní kultury ve smyslu analýzy komplexních vztahů mezi společenskou existencí tištěného textu, jeho materiální podobou a významy, jichž je nositelem, prošlo zejména ve druhé polovině 20. a počátku 21. století. Soustředí se na klíčové a svým způsobem ustavující texty, které definovaly předměty a metody historiografie knihy. Obsahuje i studie badatelů a badatelek, kteří rozpracovávají jednotlivé aspekty Darntonova modelu knižního komunikačního okruhu, jenž spojuje autory prostřednictvím sítí nakladatelů, knihařů, tiskařů, knihkupců, distributorů a knihovníků se čtenáři.

Antologie textů sémiotické školy a francouzské tematické kritiky s doprovodnými studiemi editorů.

Jedno z nejznámějších děl české literatury vyšlo poprvé roku 1894 a vychází dodnes jak v původním znění, tak v nejrůznějších úpravách. Některá vydání jsou poznamenána ideologickými zásahy do textu (např. v rámci tzv. jiráskovské akce v 50. letech 20. století), jiná jsou zase pokusem o modernizaci jazyka, která bohužel vedla k významovým nepřesnostem a k znehodnocení autorova stylu (zvláště převyprávění z přelomu 20. a 21. století). Naše vydání v České knižnici v nakladatelství Host bylo připraveno po pečlivém srovnání jednotlivých verzí, očišťuje text od pozdějších porušení, v odůvodněných případech ho přizpůsobuje současným pravidlům pravopisu, a nabízí tedy Staré pověsti české v zásadě v té podobě, v jaké je Alois Jirásek napsal. Literárněhistorický komentář pak obsahuje informace o vzniku a ohlasu tohoto díla, o zdrojích, z kterých spisovatel čerpal, a o novodobých proměnách českého národního mýtu.

Holokaust patří mezi významná témata české poválečné prózy. Předkládaný výbor se nesnaží tento obraz narušit, ale obohatit o hlasy, jež zůstávaly skryté na stránkách literárních časopisů. Antologie přináší povídky autorů a autorek známých (Ladislav Fuks, Arnošt Lustig, Jiří Weil), v kontextu literatury o šoa však také nepříliš zmiňovaných (František Hrubín) či dnes již pozapomenutých (Mirek Elpl, Hermína Franková, Johana Vondřejcová), které dosud nevyšly v žádné samostatné knize ani výboru. Antologie je rozdělena do tří tematických bloků, jež zachycují nelehké osudy Židů na sklonku druhé republiky a v protektorátu, v ghettech či vyhlazovacích táborech a v poválečných letech. Povídky nezobrazují jen tragický úděl židovského obyvatelstva, ale též realitu koncentračních táborů viděnou pohledem viníků, obtížnost či dokonce nemožnost návratu přeživších do běžného života po šoa.

Druhý díl Čítanky textů z kognitivní lingvistiky si podobně jako díl první všímá nejrůznějších oblastí, témat a zákrut, jež je tato dynamicky se rozvíjející disciplína schopna nabídnout. Její šíři, jež pokrývá, ukazují překlady textů variabilní jazykové, geografické i kulturní provenience. Jako jakási nadstavba může sloužit text současného nejvýznamnějšího peruánského filozofa Zenóna de Paz, jenž sice kognitivní lingvistiku jako takovou vůbec nezmiňuje, ale jehož postoje, zahrnující i problematiku jazykovou, dobře vystihují otázky, jež si klade současná kognitivně zaměřená lingvistika.

Sborník obsahuje příspěvky přednesené na mezinárodní konferenci Spisovná čeština a jazyková kultura 2018, která se konala na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ve dnech 18. a 19. října 2018. Spolupořadatelem konference byl Ústav pro jazyk český AV ČR v Praze a v Brně a Ústav českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Autoři jednotlivých příspěvků analyzují rychlý vývoj češtiny a české komunikace v jednotlivých funkčních oblastech jazyka v posledním čtvrtstoletí a přihlížejí také k analogiím z jazykového prostředí slovenského, polského a ruského. Hlavními tématy jsou mluvená i psaná veřejná a institucionální komunikace, jazyk médií všech typů a školství všech stupňů, jazyk umělecké tvorby a soukromé komunikace. Pozornost se zaměřuje také na češtinu jako cizí jazyk, na komunikaci menšin a na jazyk a komunikaci v období od vzniku Československa v r. 1918.

Monografie se zabývá inovačními procesy s cílem popsat jejich různé aspekty a projevy. Neomezuje se pouze na češtinu, ale bere v úvahu i další jazyky, zejména slovenštinu a polštinu. Monografie je zaměřena zejména na to, jak inovace obecně teoreticky a metodologicky uchopit, přičemž vychází z teorie lexikální motivace. Prezentuje některé konkrétní typy inovací (kompozita s prvním členem cizího původu, výpůjčky z angličtiny a obrazná pojmenování) a ukazuje, jak tyto nové prvky fungují v lexikálním systému a v komunikaci. Konečně také naznačuje, jaké problémy mohou provázet jejich zanesení do kodifikačních příruček, a pro konkrétní typy inovací variantního charakteru navrhuje způsob jejich lexikografického uchopení.

Cílem předkládané monografie, na které se podílelo celkem třináct lingvistů z českých, moravských a slezských akademických pracovišť, je přispět k prohloubení sociolingvistického aspektu studia češtiny na Moravě a ve Slezsku – především se zřetelem ke konceptu jazykové situace, který zahrnuje způsob užívání variet češtiny v různých sférách komunikace, jejich hierarchii a konkurenci a v neposlední řadě též jejich „prožívání“, tj. vztah, který k jednotlivým varietám jazyka mají jejich uživatelé. Jedním z důležitých témat je reflexe (resp. vůbec posouzení únosnosti) rozšířené teze o „pronikání“ tzv. obecné češtiny na východ a zhodnocení významu běžně mluveného jazyka moravských a slezských měst pro celkovou jazykovou situaci ve východní části České republiky.

Sborník obsahuje vybrané příspěvky z 15. mezinárodního setkání mladých lingvistů s ústředním tématem „Lidská zkušenost jako součást jazykové sémantiky (?)“, které proběhlo 12.– 14. května 2014 na půdě Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Soubor dvaatřiceti studií mladých lingvistů se vyrovnává s jazykovou reflexí světa a jejími proměnami v dějinách, příspěvky však tematizují též specificky mezijazykovou/mezigenerační/mezikulturní komunikaci či možnosti využití jazykových korpusů pro lingvistickou analýzu, Dále jsou přítomna dílčí témata z oblasti diachronní lingvistiky, lexikologie a slovotvorby i teorie překladu a literární vědy.

Publikace obsahuje vybrané příspěvky ze 14. mezinárodního setkání mladých lingvistů s ústředním tématem „Jazyková euromozaika – místo pro divergenci/konvergenci jazyků“, které proběhlo 6.– 8. května 2013 na půdě Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Soubor třiceti studií mladých lingvistů se vyrovnává mimo jiné s problematikou jazykové kultury a politiky (nejen) v zemích Evropy, jak předestírá název konference, ale i s dílčími tématy z oblastí diachronní lingvistiky, lexikologie a slovotvorby, mediální komunikace i teorie překladu a literární vědy.